Prožité těhotenství

Když jsem byla těhotná poprvé, měla jsem pocit, jakoby mi jednotlivé týdny protékaly mezi prsty. Přitom jsem stále neměla dojem, že bych své těhotenství nějakým způsobem prožívala nebo se prostě jen těšila. Spíš jsem tak tápala a nevěděla, co vlastně cítit, zkrátka jsem žila od kontroly k dalšímu ultrazvuku, chystala si oblečky pro miminko a kočárek, žehlila pleny a moc jsem nechápala, jak se do mě to miminko může vejít a jak je to možné,že to vlastně jde. Často jsem se zastavila před zrcadlem, dlouze si prohlížela svůj odraz, pomalu hladila bříško plné života a přemýšlela. Nějak ven musí, to je jasné, jinak to přece nejde... Ale co pak? Stane se ze mě máma, která už nebude umět mluvit o ničem jiném a nezůstanou jí žádné předtěhotenské zájmy? Ztratím sama sebe? Cítila jsem, že prožívám nějaký vnitřní rozklad a takové měknutí, nicméně hodně jsem se bála něco řešit, a všechny tady ty myšlenky, které se mi vnukaly, jsem zastírala aktivním hnízděním a dokupováním oblečků pro miminko. Myslela jsem, že to je ten vrchol a možná ještě nebyl můj čas, nevím, ale teď, po letech, už je jasné, že tenkrát to byla výzva mně samotné. Výzva, která mi říkala:

...Miluj své miminko už bříšku, měj důvěru, těš se a buď tvůrčí...

Druhé těhotenství mě o tom každopádně přesvědčilo. Stačilo být otevřená a vědomě do všeho nahlížet, zkoumat věci, které kolem mě i skrz mě procházejí a vzít si z nich to vhodné pro sebe i miminko. Pak zůstane dost síly na to užít si těhotenství jako období, které nejen já můžu prožít plně a hluboce. Těšit se a žít. Obklopit se dobrými lidmi, kteří semnou žijí můj příběh a těší se spolu se nebo pláčou spolu semnou. Ale ať se děje cokoli, vždy být v naději a zůstat v životě...

...Podporuj v sobě citové a prožívané těhotenství...

A jak to tedy udělat, aby žena prožívala své těhotenství už od začátku tak nějak jinak? 

Prvně je důležité se rozhodnout. Rozhodnout se pro život v sobě, kterému poté žena vše přirozeně podřídí a naučí se tak zpomalit. 

Jsem zastánkyně trpělivosti a vědomých citů, zvlášť v těhotenství, proto pokud žena tuší, že by mohla být těhotná, ale není si jistá, doporučuji z vlastní zkušenosti netestovat přítomnost těhotenství hned, ale počkat tak dlouho, jak bude žena potřebovat. Nechat své rozhodnutí uzrát, pozorovat své myšlenky, motivace, obavy. Někdy může žena přijít na to, že se vlastně bojí, ale tím, že neví najisto, že je těhotná, může svobodně přemýšlet o tom, co vlastně pro ni samotnou toto těhotenství znamená. Dopřeje si pár týdnů takového svého sladkého tajemství, kdy tuší, kdy se smiřuje, později, když už ví, že nejspíš ano, ale netlačí ji definitivnost těch dvou tmavých čárek na těhotenském testu, nicméně má spoustu času na to, aby se rozhodla pro to, že až se přecejen otestuje, už bude vědět, že chce cítit radost a něžný pocit lásky, který přichází v tichosti a který ji samotnou poté celičkou obklopí, protože bude vycházet z požehnání, kterým kvete její nitro.

Další věc je podívat se na svou představu těhotenství

Jak by vlastně mělo vypadat to, co můžu ovlivnit já sama? A jak můžu přispět k tomu prožití, aby to neskončilo jen u kupování nepotřebných věcí a u zmatených pocitů strachu a rezignace?

Testování na začátku jsem už zmínila, ale to samé se týká i testů v dalších týdnech těhotenství, které nějakým způsobem mohou podmiňovat moje city vůči miminku a můj postoj a vnímání vůči jeho důstojnosti života, byť zatím v nenarozené formě, proto je potřeba uvědomovat si hluboce svoje pohnutky i to, jak vnímám své miminko v každé části těhotenství, před i po každé kontrole a jestli mám v sobě důvěru a můžu z ní čerpat nebo se bojím a naopak potřebuji podporu, abych ty situace mohla nějakým způsobem přestát.

Být všímavá, to je dalším z faktorů prožívaného jiného stavu. Je dobré si každý večer zrekapitulovat svůj den i čas s miminkem. Jak mi bylo? Bylo mi dobře nebo smutně a kdy jsem se tak cítila a proč? A jak můj den prožívalo miminko v bříšku? 

Tímto způsobem své emoce uznávám, těším se z toho, co se děje a pro příště si dávám předsevzetí, co udělat jinak, co se mi třeba nepovedlo i ve vztahu k lidem v mém okolí. Toto je jeden ze způsobů, co se týče emocí, ale ohledně prožitků se dá vytvořit třeba těhotenská krabička plná dárečků od blízkých, které symbolizují tento můj čas. Ta moje třeba schovává perníček s osobním přáním, kytičku levandule a další. Dá se dobře doplnit třeba o malý kamínek od syna, který našel na poslední procházce s bříškem nebo další drobnůstky, které nám ty hezké chvilky připomenou.

Vědomě zpomalit. Lehnout si a věnovat chvilku sobě, uvědomit si svůj dech, pocity, atmosféru místnosti, pak se dotknout svého bříška a miminka v něm, představovat si, jaké to asi je, když se vevnitř choulí, jak teď vypadá, jak bude vonět až se narodí a rozplývat se, měknout, jihnout, nechat se dojímat, protože slz radosti ani slz smutku není potřeba se bát, ale naopak je potřeba jich využít, když samovolně přijdou, ke svému růstu a k podpoře hloubky citů a vazeb.

Masáž bříška není to samé jako jednoduché mazání olejem pro striím. Je to pohlazení sama sebe, je to předání vzkazu "Mám se ráda", je to respekt ke svému tělu a k tomu, jak teď nově vypadá. Je to vděčnost za tvar svého bříška, protože ukrývá život, je to poděkování za každou novou jizvičku, protože to je to nejhezčí tetování symbolizující mateřství. Je to pozornost, kterou si můžeme dát jen tak a z to nejlepší pohnutky, a ne v úmyslu, abychom neměly strie, tak si namažeme bříško, protože tím sebe samy stavíme do špatného světla už dopředu a díváme se na sebe kriticky. Ale přitom na to, abychom se začaly mít rády, není nikdo pozdě a zapamatovat si, že těhotenství je zkrátka jiný stav, kdy se k sobě musíme chovat hezky, to nestojí nic, jen to v pokoře a ve vděčnosti přijmout.

Další skvělou činnosti, kterou se dá podpořit vnitřní prožití těhotenství, je ruční mapování bříška, které se žena může naučit s pomocí porodní asistentky, fyzioterapeutky nebo svépomoci díky jemnému zkoumání jednotlivých částí miminka a polohy, ve které se uvelebilo a tím krásně posílí své mateřské kompetence, protože pochopí, jak je miminko v děloze uložené a představí si, jak malé opravdu asi je a jak je možné, že "kope" na opačných stranách břicha. Dá se propojit s příjemnou relaxací, masáží bříška, mateřským usebráním a odpočinkem, které určitě miminko v bříšku podnítí k větší aktivitě, protože se mu přirozeně líbí chůze a houpavý pohyb pánve, který ho uspává, a snaží se tak s maminkou komunikovat.

Jak povzbuzuje vlastní prožití těhotenství tzv.: "těhotenský plán"?

A dá se využít tvůrčí síla a kreativita v rámci arteterapie a k posílení a pochopení vnitřních pochodů?

O tom zase příště. :)