Když přijedu k šestinedělce domů

Když jsem vešla do bytu mé přítelkyně v šestinedělí na návštěvu s podporou služeb poporodní duly, rázem jsem se ocitla na místě, kde se zastavil čas. Jenom jsem tam seděla a byla...A zatímco jsme si povídaly, viděla jsem svou přítelkyni změklou a zjihlou, věrně pečující o své čerstvě narozené děti. 

Ze všeho toho lidského ruchu, rušných zvuků, spěchu a konzumní přeplněnosti bylo tak jiné vejít do tohoto ženského a soukromého světa, který se odehrává za zavřenými dveřmi raného šestinedělí. 

 

Sledovala jsem, jak se oči dítěte vpíjí v naprosté důvěře do očí matky, jak se drobné ruce natahují v prostém gestu touhy po Ní, jak sourozenci svorně leží vedle sebe a pozorují se v čiré zvědavosti...Spokojení, nasycení a občerstvení po všech stránkách.

Krásná drobounká tělíčka s čistými dušičkami, spoléhající na pečující srdce své maminky. Kolik pokory v nich bylo a kolik pokory v sobě měla i ona. :)

Šestinedělí je návratem k důvěře v sebe a časem pro miminko. Klid, odpočinek, přítomný čas, vděčnost a radost, odevzdání se....  

Tato něžná setkání mě vybízejí ke ztišení, ke zpomalení a připomínají mi stále znovu to, co je nejdůležitější a z čeho můžu stále čerpat i ve své rodině.
Z dětské důvěry a jistoty v nás- matky.

Moc si vážím toho, že mi je od ženy dovoleno přimknout se k šestinedělní intimní atmosféře domova, který je něžně cítit chrupkajícím miminkem, jemností ženy, něhou.
Prostě miluji, když přijdu a hned ode dveří vidím, jak žena cele přijímá své děťátko i s jeho touhou přivinout se i se vší tou dychtivou důvěrou, se kterou přichází i na svět, a neustále mu otevírá své srdce i náruč.
Je krásné pozorovat, že miminko své matce důvěřuje a má ji úplně omotanou kolem pidi prstíku a oba dva jsou do sebe ponoření.
A miminko je tak malinkaté, jemné a bezbranné a svým vzezřením přímo povzbuzuje ochotu matky nechat se zlákat a s každým pohledem se do něj víc a víc zamilovat.

Ženy, věnujte svým dětem zamilovaný pohled prosím i nadále, i když už nemají medvídkovský miminkovský vzhled, ale jsou nohaté, rukaté a třeba i hubaté ;), tak ať je to pohled vědomý, hluboký a doprovázený jemným úsměvem milující matky, která si vše uchovává v srdci navždy.

Vůni plodové vody,
červené rtíky a to jak miminko dýchá,
kníkání a první úsměv,
důvěra v matku, ve kterou doufá,
a bytostné přimknutí během kojení,
šmátrání po prsíčku a držení za vlasy...