Blog

Na zdi mi visí obraz s otiskem placenty mého druhého syna. Připomíná mi ale oba mé porody, protože poprvé jsem placentu neviděla vůbec, a tak má pro mne tento "portrét" symbolický význam nahrazení a hojení a podruhé jsem se placenty dokonce dotýkala a důkladně si ji prohlédla.

Jedno hřejivé dopoledne mě čekala služba u ženy, která si chtěla dopřát poporodní obnovu bříška v šestinedělí. Měla za sebou jemný porod, který proběhl doma a já se už moc těšila na její vyprávění, protože už v té době jsem měla své miminko pod srdcem a i mě dělalo ženské sdílení velmi dobře.

Příběh raného vztahu s miminkem začíná hned po porodu, když si šťastná žena přivine dítě do náruče a cele se mu odevzdá. Díky tomuto sebedarování se, ochotě vydávat se zas a znovu a hormonům po porodu pečuje o dítě vlídně, trpělivě a s pochopením. Jeho vědomým pozorováním získá porozumění pro jeho projevy a stará se o dítě...

Jeden z prvních kurzů, který jsem na své cestě duly absolvovala, bylo vzdělávání Rebozo od Michaely Kalusové. Tehdy nám ukazovala i dlouhé úzké plátýnko, které se uvazovalo na bříško v šestinedělí, aby nebolela záda, neklenulo s prázdnotou dopředu a s tím i všechny orgány, k dodání tepla atd..

Když jsem vešla do bytu mé přítelkyně v šestinedělí na návštěvu s podporou služeb poporodní duly, rázem jsem se ocitla na místě, kde se zastavil čas. Jenom jsem tam seděla a byla...A zatímco jsme si povídaly, viděla jsem svou přítelkyni změklou a zjihlou, věrně pečující o své čerstvě narozené děti.

Léta zpátky, to jsem byla ještě malá holčička, která chodila na základku, jsme měli v osnovách pracovní činnosti a rodinnou výchovu, což byla taková směs ručních prací, základního povědomí o vaření a sbírka informací o tom, jak to v životě chodí.

Šestinedělí je období v životě ženy, charakteristické zvýšenou citlivostí, otevřeností a zjihlostí. Žena otevřela tělo, aby přivedla nový život na svět a její srdce se zvětšilo láskou ke svému dítěti, proto má ještě stále obnažené nitro, které přímo překypuje touhou po sdílení s někým, komu by se mohla svěřit, podělit se o radost z porodu,...

Myslím, že je důležité psát i o tom, že se nám občas nedaří, že každý den je strašně těžké začínat stále znovu a zdánlivě bez jakékoli odměny a výsledek je v nedohlednu. Že být máma je to nejtěžší povolání na světě...A vzhledem k tomu, že se vedle mateřství věnuji ještě ve volném času ženám jako dula, o tom vím své a někdy je opravdu ...